Chat

Usazena na kameni u jezera, daleko od veškerého elfího života, jsem na klíně měla položen jeden ze svých krátkých mečů a trpělivě po něm přejížděla brouskem. Nezaměnitelný zvuk lahodil mému sluchu. Čepel byla po každém tahu ostřejší a ostřejší. Na chvilku jsem zarazila a pečlivě si hranu meče prohlédla. Dalo se na ní zahlédnout ještě několik ztupovacích zubů. Přimhouřila jsem oči a vrátila se zpět ke své činnosti. Na téhle rutinní údržbě závisel život, když došlo k boji...
Ze soustředění mě vytrhl zvuk zlomené větvičky. Mohlo tak učinit zvíře, ale stejnou měrou mohlo jít o nevítaného hosta. Smysly se okamžitě daly do pohotovosti a levačka si připravila jilec druhého meče na dosah ruky. Zaslechla jsem blížící se kroky.

Z lesa se vynořila elfka s tmavými vlasy. Věnovala jsem jí jen krátký pohled. Nevypadala nebezpečně, ale první pohled uměl klamat více, než cokoli - to jsem věděla už dlouho. Přesto by byl holý nesmysl vyvolávat ihned potyčku. Na srozuměnou jsem pouze pokývla hlavou a vrátila se k broušení. Sbírat maliny pro koně... jako by si je to zvíře nedokázalo obstarat samo...

"Stejná jako každá druhá," opáčila jsem tiše a všimla si, jak se přiblížila. Instinkt vzal za své a namísto vlídného opečovávání čepele jsem se chopila jilce. Mimoděk jsem si v sedu procvičila zápěstí. Zbraň pouze tiše syčela vzduchem.
Její slova o přátelství mě pobavila. Ve stejnou chvíli se z křoví vynořil ohromný černý kůň. To už jsem stála na nohou, zbraň i ve druhé ruce. "Kéž bych mohla říct to samé."
Neznala jsem ji. A ač na hraničním, nacházela se na území místa, které jsem měla strážit.

"Když si to myslíš," nabídla jsem pár malin Moironovi.

"Nechci s Tebou bojovat," opáčila jsem důrazně, když jsem si všimla obou tasených zbraní. Mé zbraně zůstaly na svém místě pod pláštěm a jenom jsem doufala, že tam i zůstanou...

"Nikdo mi nehlásil, že by mí páni dnešního dne čekali číkoli návštěvu. A přece jsi na jejich území," přimhouřila jsem oči a zachovávala si kamennou tvář. V můj neprospěch hrál fakt, že jsem dnešního dne neměla hlídku, a tudíž ani zbroj na svém těle.

vlastně dojde mi že sem se nejspíš spletl a řeknu si jakí jezero zapomnení to se mi muselo jen něco zdát pak zazmatkuju halo je tadi nekdo Elrond mne posílá za bratránkem kterej má prej žit v lorienu a já sem celej zmatenej

odpovím jí já nerad ale sem zmatení Elrond mne posílá do lorienu pri mam bratránkovi dovíst bilinky ale ale nějak se zakoktám nevim kdo muj bratranek vůbec je pak řeknu podivej vidiš toho tvora tamhle ukážu na něco v křoví jesli to je skřet tak asy to nedopadne dobře všecko ji visvjetlim a pak řeknu žiju u Elronda už pjekne dlouho ale kdo si

odpovím díki znám hodně elfu ale tebe sem tam eště nikdy neviděl pak řeknu sice nevim co to je za tvora ale je divní že se ho nebojím málem hlady padám s koně cestou se zastavím a řeknu nazbírám si nějaki borůvki či co proste něco maliho k jidlu protože sem nic nejedl pak se ohližím jesli nás ten tvor nesleduje a dokonce pomalu cestou i usínam

ten zvuk mne probudil nebo spíš mne probudila zase ta opakující se vize něčeho z mého dětství něčeho co je důvodem proč sekám sebou před skřetama ohlídnu se kolem sebe pak řeknu vlk nevlk tohohle tvora se nebojím jen doufám že tu není poblíš skřet dodneška se mi nepodařilo zjistit co prišerního sem musel jako malí zažít když před skřetama sebou sekám pak se ešte ohlidnu znovu a řeknu tuším že se asi něco stane jen doufám že už budem blízko lorienu když tam musim doručit ti bilinki od Elronda jenže aš tam budu komu je dat podle všeho je mam předat mému bratrancy kterí tam žije ale jak ho najdu když sem ho nikdi nepoznal a kdo to je ale tet mne spíš zajimá kdo nas to sleduje a tak řeknu ukaž se nejsi li skřet koukám tím smnerem kde bi to mohlo bit a snažím se to zahlídnout

když to zahlédnu zjistím že to je vlk nebo neco takového nevím co to to zvíře najednou popadlo ale začlo ohrožovat tu elfku a pokousalo jí to stejně pak i mne si to trouflo pokousat a poškrábat když sem tu elfku brányl ale já sem toho tvora zahnal nebo nevím jedno vím ale jistě že mne i tu elfku poranil a pak nevím co se dělo dál protože ve chvíli kdy se do mně ten tvor zakousnul sem nevnímal co se děje co dělám ale myslím že sem toho tvora asi zabyl a pak už sem o sobě nevěděl