Chat

Pokousal nás vrrk. Najednou na nás vyskočil ze křoví a než se mi podařilo vytáhnout meč, zvíře mi skočilo po ruce. Vykřikla jsem a ten mladý elf se ohnal něčím co připomínalo větev. No asi to byla větev. Vrrk se otočil a skočil po elfovi. Nelenila jsem a zabodla do něj tesák. Zvíře zaryčelo a otočilo se znovu na mě. Elfovi se podařilo bodnout ho do slabin. Vrrk zavyl a já mu také uštědřila ránu. Zmizelo ve křoví a já se otočila po elfovi. Ležel na zemi jak dlouhý tak široký. Přiskočila jsem k němu a prozkoumala ho. Až na pár škrábanců a pokousanou nohu byl v pořádku. I s pohmožděnou rukou se mi ho podařilo vysadit na koně a rychle jsme uháněli k Lothlorienu. Jestli je tu vrrk můžou tu být i skřeti.

no bezva sem uplně s to zmatenej tak jo zmužu se na otázku jedem do toho lorijenu nebo ne jen doufám že nechitnu do tech kousancu a škrabancu nějakej zánět to by bylo na mne už priliš jau nejak mne to boli už jen tak vic než dost pritom se pokouším chitnout si alespon na pokousanou ruku a sem čím dal vic z toho zmatenější

zeptám se kde to vlastně vubec sem muže mi to nekdo visvjetlit protože sem stoho všeho stašně zmatenej čim dal vic a vic

"Neboj se za chvíli budeme v Lórienu." odpovídám chlapci.
A také že ano. Brzy projedeme pod prvními stromy zlatého lesa. Zpomalím koně a vychutnávám si celkouvou změnu ve vzduchu. Zahlédnu mihnutí mezi stromy. Přitáhnu oři otěže a zastavím. Čekám než dojde lórienská hlídka, protože nechci mít potíže.

pak se Talen zeptá copak to bylo zbitečni abych se sem dostal když nebudu vědet zase a opjět kdo je muj bratranec kterej tu má prej žít

potom se Talen zeptá několika elfu přímo tak je některej z vás muj bratranec nebo není jak mám předat bilinki kdiž nevim kterej z vás je mim bratrancem nemužu něco předat kdiž nevim komu

z něnejakiho mi duvodu prišerně rozboli hlava za kterou se chitnu div se stoho nescvoknu tak šileně to boli najednou vikřiknu jau má hlava aš mne to privadi na pokraj mdlob najednou se mi vibavi nějaka vzpominka a já vikřiknu ten elf co má bit muj bratranec se jmenuje ladras jenže podle toho co sem slišel nemá žit tet sem si na to vzpomnel a přitom všem div nehazim na posteli sebou to od ti bolsti

Zadívala jsem se na mladého elfa.
"Dobře dojdu pro tvého bratrance." řekla jsem a otočila se ke dveřím.
Procházela jsem mezi elfy a ptala se jich na jméno Ladras. Přeci jen Talen neměl pravdu a Ladras žil. Momentálně ale hlídal severní hranici lesa

já už málem od ti bolesti nevim ani či sem nějak to nepřestalo čekám až Ladras dorazi jak mně asi uvitá když mně uvidi co na mně asi řekne na to že sme bratranci snad ho někdo v hlidani hranic vistrida nevim už ani v tuhle chvili jesli zamnou už nedorazil ikdiž mi ti bolesti nějak trapi pořad zatim tak reknu kde je Ladras a davam mu ti bilinki s tim ze mu je posila Elrond a nějak estě stihnu ze sebe visoukat že sem jeho bratranec pak už málem ani nedokážu vnimat co se děje

Ladrase jsem přivedla. Talen zase omdlel hned po tom, co mu sdělil, že je jeho bratranec. Nechala jsem u něj Ladrase samotného. Říkal, že se o něj postará.